The Entertainer: Přímý přenos v kině Scala

Přesně před týdnem, tedy ve čtvrtek 27. října, jsem se vydala do brněnského kina Scala na přímý přenos představení The Entertainer (Komik) z londýnského Garrick Theatre.

Představení, uvedené společností Kenneth Branagh Theatre Company, se v Londýně hraje již od srpna. V hlavní roli Kenneth Branagh (kterého určitě všichni znáte jako Lockharta z Harryho Pottera), další známou tváří je například Sophie McShera (Daisy z Downton Abbey).

(Zdroj obrázku: http://www.lovetheatre.com/tickets/4263/The-Entertainer)

Hra se odehrává v 50. letech, kdy kvůli rozvoji kina, rozhlasu a především televize začaly upadat tradiční "Music Halls" a představení, která se v nich odehrávala. Hlavní postava Archie Rice (Kenneth Branagh) je herec, bavič, který každý večer vystupuje v estrádě v jedné z těchto "Music Halls". Nicméně lidé na jeho představení nechodí a Archie je v dluzích. Dokonce jednoho večera slaví dvacáté výročí neplacení daně z příjmu :)

Kromě Archieho profesního života je v troskách i jeho život osobní: se svou druhou manželkou, poněkud hysterickou a životem zklamanou Phoebe (Greta Scacchi), si už nerozumí, a tak hledá pochopení a lásku v náruči tanečnic, které s ním vystupují v estrádě. Jeho otec Billy (Gawn Grainger), který byl ve zlaté éře Music Halls též komikem, neustále Archiemu předhazuje, že není tak úspěšný, jako býval kdysi on. Jeden z Archieho synů, Frank (Jonah Hauer-King), odmítl narukovat, a tak strávil šest měsíců ve vězení a následně se musel spokojit s podřadnou prací jako topič. Jeho druhý syn Mick vstoupil do armády a byl poslán do boje (hra se odehrává během suezské krize). Jeho dcera z prvního manželství Jean (Sophie McShera) se snaží Archieho donutit, aby si více uvědomoval svou neveselou realitu, ve které se vlastní vinou ocitl, což ale Archie ignoruje ("Why should I care, Why should I let it touch me? Why shouldn't I let it pass over me?", slyšíme ho zpívat).

Hra má tragikomické vyznění. Jednu chvíli sledujete Archieho komickou estrádu (některé vtipy byly skutečně perfektní), další chvíli cítíte téměř hmatatelně napjatou atmosféru u Archieho doma- hádky, křik, pláč.

Kenneth Branagh jako Archie Rice byl naprosto fenomenální.

Když pominu to, že v jeho věku zvládá tak fyzicky náročné představení, kde tancuje, stepuje, zpívá a všeobecně neustále poletuje po jevišti, musím hlavně vyzdvihnout to, jak perfektně dokázal odlišit Archieho-komika při estrádě a skutečného Archieho, jaký byl doma mezi svými. Tenhle skutečný Archie Rice je vlastně takový podlý mizera, sobec a hrozný otec i manžel, který se moc nezajímá o to, jak se cítí jeho nejbližší. Zároveň je to ale i zlomený muž, i když se snaží to nedávat najevo, protože má svou hrdost. Právě jeho hrdost mu brání v tom, aby opustil neperspektivní kariéru komika a přijal nabídku svého bratra, aby odjel do Kanady dělat manažera v jednom z jeho hotelů.

Ve druhé polovině představení přichází sled scén, které jsou tak emotivní, že divák skoro zapomíná dýchat: nejprve vidíme Archieho večerní představení, kde publiku vypráví vtipy, zpívá a směje se od ucha k uchu. Následně sledujeme, jak smutný, vyčerpaný a opilý sedí doma na židli a svěřuje se dceři, že už dávno ztratil schopnost cokoli cítit, že je vnitřně prázdný, nic se ho už nedotkne ("I'm dead behind the eyes"). Hned vzápětí ale vtrhne do místnosti Frank, aby jim oznámil, že Mick byl zabit ve válce. Archie neměl pravdu, když říkal, že už nedokáže nic cítit- Mickova smrt ho zdrtí. Při následující smutné písni, kterou zpívá Frank- "přivezte jeho tělo zpátky do Anglie, pohřběte ho v Anglii"- mi i slzička ukápla.

Brzy po Mickově smrti umírá i Archieho otec Billy. Přijíždí bratr Bill a slibuje, že zaplatí všechny Archieho dluhy, pokud s ním odjede do Kanady. Buď to, nebo ho čeká vězení pro dlužníky ("You know, I always thought I should go to jail. I should think it must be quite interesting. Sure to meet some people I know."). Archie uspořádá své úplně poslední představení, kde ale neuslyšíme žádný smích a žádné vtipy, neuvidíme veselé tance. Archie stojí na jevišti zcela sám, ještě naposledy zazpívá "Why Should I Care", publiku oznámí "You've been a good audience. Very good. Let me know where you're working tomorrow night. I'll come and see you.", vezme do ruky kufr, otočí se zády k publiku a odchází do tmy.

Představení na mě velmi zapůsobilo, především silnými emocemi. Herecké (a pěvecké a taneční) výkony byly skvělé. Moc se mi líbila scéna, která umožňovala rychlé změny i bez použití "zatmívaček". Hudba Patricka Doyla byla taktéž krásná.

Jsem ráda, že máme možnost v kině vidět přenosy z britských divadel, protože málokomu se poštěstí vidět tyto hry naživo přímo v Londýně.