Dnešní článek je speciálně na Tlapčino přání a dozvíte se v něm, jak probíhala moje učitelská praxe.
Musím se přiznat, že jsem měla z praxe velké obavy. I přes nadšené vyprávění spolužáků, kteří už ji měli za sebou, jsem se bála toho, že až se tam objevím já, skončí to nevyhnutelně nějakým šíleným trapasem. Třeba tím, že mě kvůli mé "baby face" budou studenti považovat za novou spolužačku. Což se tedy nakonec doopravdy stalo, ale bylo to spíše vtipné, než trapné. Nakonec jsem si praxi opravdu užila a moc mě to bavilo. A jak to vlastně probíhalo?
Celé praxi předcházela informační schůzka na fakultě, kde jsme dostali hromadu formulářů a přidělili nám každému jednoho vyučujícího z některé brněnské střední školy, se kterými má naše fakulta smlouvu. Mně byla přidělena skvělá paní profesorka z jednoho prestižního brněnského gymnázia, která je shodou okolností absolventkou z naší katedry. Domluvila jsem se s ní, které z hodin bych chtěla absolvovat, a pak už mi nic nebránilo začít. Tedy vlastně bránilo- musela jsem nakonec praxi odložit o měsíc kvůli nemoci, ale to není podstatné.
Nejdříve probíhaly náslechy, kdy jediným mým úkolem bylo sednout si někam do zadní lavice a psát si poznámky týkající se organizace hodiny. Teprve potom nastala ta těžší část- vypracovat podrobné plány hodiny. Struktura vypadala takto: nejdříve společně projít domácí úkol z minulé hodiny, následně zopakovat učivo z minulé hodiny. Potom probrat novou látku, procvičit ji (nejlépe formou hry, ať je to zábavné) a zadat domácí úkol. Nejvíc mě bavilo pro "mé" studenty vymýšlet hry.
A pak to přišlo- den D. Den, kdy se Alienor poprvé postavila před tabuli nikoli v roli studentky, ale v roli učitelky. Musím říct, že prvních deset minut první hodiny jsem byla pekelně nervózní, třásly se mi ruce, koktala jsem... Ale jak jsem se pak začala soustředit na výklad, nervozita zmizela a já si to začala doopravdy užívat. Mám velkou radost z toho, že studenti obou tříd, které jsem učila, chápali novou látku neuvěřitelně rychle, spolupracovali na všech aktivitách, dávali pozor a celkově byli prostě zlatí.
Velice rychle to uteklo a najednou byl konec praxe. Nezbylo než se rozloučit se studenty, paní profesorkou i budovou školy, odnést vyplněné formuláře a hodnocení (které bylo tak dobré, že si ho snad ani nezasloužím) na fakultu a radovat se ze zápočtu a získaných deseti kreditů.
Praxe mě utvrdila v tom, že bych opravdu chtěla být učitelkou. Takže pokud v červnu odstátnicuju a pokud seženu místo učitelky, mohlo by to být skutečně fajn :)