Kam se poděl můj volný čas?

 Kdybyste ho viděli, dejte mi vědět. Opustil mě na začátku semestru a od té doby jsem ho neviděla...

Ale vážně. Mám tolik práce, že vůbec nic nestíhám. Tuna úkolů na každý týden, tuna povinné četby z každého předmětu, zkouškové už se zase blíží... makám o sto šest, volný víkend jsem měla naposled někdy v lednu, musela jsem dokonce vypustit i brigádu, protože práce do školy je prostě tolik, že bych to všechno zvládla snad leda v případě, že bych spala tak hodinu denně.

Vždycky když slyším, jak někdo mluví o tom, že vysokoškoláci se jen flákají a chodí věčně pařit, mám chuť dotyčného popadnout za límec, dovléci na naše přednášky a semináře a  následně ho donutit napsat za mě všechny eseje :D Je možné, že někde, (ve vzdálené galaxii :D) se vyskytuje nějaký obor, kde stačí zaskočit do školy na dvě hodinky týdně, úkoly žádné, přes semestr pařby, učení na zkoušku hodinu předem... Pokud nějaký takový obor existuje, pak jsem udělala chybu, že jsem tam nešla :D

Ne, dělám si legraci. Můj obor mě vážně baví, nedokážu si představit, že bych studovala něco jiného, vím, že jsem si vybrala správně. Jen je to prostě náročné, no. Hodně náročné. A to se o humanitních oborech tvrdí, že jsou snadné. Je pravda, že jsou určitě jednodušší než medicína nebo technické obory. A fakt obdivuju studenty právě těchto dvou odvětví, protože si neumím představit, jak bych to zvládala. Máte můj obdiv, fakt. Nicméně i na fildě máme náročné obory, kde je potřeba opravdu makat od začátku semestru až do konce. A pořád psát tu spoustu úkolů! Na gymplu jsem si naivně myslela, že na VŠ se domácí úkoly nedávají. Nebo aspoň ne tolik. Ha ha ha. Máme jich každý týden asi tolik jako na gymplu za celý měsíc.

Takže takový běžný školní den na našem oboru vypadá tak, že v devět odejdeme do školy, vrátíme se v lepším případě v šest, v horším případě v devět, pak do půlnoci píšeme eseje nebo čteme povinnou četbu, načež odpadneme a druhý den nanovo. O barech, hospodách a pařbách si můžeme leda tak nechat zdát. A vlastně ani to ne, protože škola nás pronásleduje i ve spánku. Nedávno se mi zdála noční můra o státnicích, a to jdu až příští rok :D

Pravda, máme školu jen tři dny v týdnu. Jenže ty zbývající dny trávíme v knihovnách a u počítačů (kde ale nesledujeme filmy, nýbrž trpíme u psaní esejí a seminárek- minulý týden se mi podařilo usnout na notebooku a probudila jsem se s otiskem klávesnice na obličeji).

Chtěla jsem jít tento týden do kina, ale nemůžu, protože musím napsat dva referáty, tři eseje, dva rozbory děl a přečíst šest knížek z povinné četby. A prokrastinace? Neznám. Nemůžu si ji dovolit.

Ale jinak mě škola baví, fakt :D