25 let, učitelka.

protistadu: Jako bych četla o Shmahelovi , největší radost má ne z koupené myši, ale z papíru na provázku a z alobalové kuličky . Největší bordel je tu kolem páté ráno a kolem jedenácté večer, jednoduše vždycky, když jsou všichni unavení na provozování nějakých kočičích her. Akorát ty pavouky musíme vychytat, oba dva většinou jen sedí a nechají pavouka prolézt kolem .
Často se stává, že když si nerozsvítím a otevřu dveře do obýváku, tak se přerazím nejdřív o Shmahela a potom hned o Shimlu, která letí za ním. Samozřejmě oba tráví čas kdekoli je napadne, kuchyňská linka není výjimkou, nedej bože připravit si snídani a odejít od ní - do minuty mám olízané máslo a sýr někde na zemi (s bílým jogurtem je to nejhorší, ten mi dokonce sežerou ).
Zametáme asi tak tisíckrát, protože když už dojde k nějaké honičce, oba dva prolítávají záchodem, při tom skočí do misky s vodou, rozsypou granule a ještě jednou v tom prolítnou .
A jako malomocná si přijdu furt, hlavně když sedím v okně se Shmahelem a vedu řeči jako "no to je kosík, vidíš ho? Má stejnou barvu zobáčku jako jsou tvoje oči a tamhle letí sýkorka, no jo!" A kytek u nás výrazně ubylo, hlavně těch jedovatých, protože parapet je místo věčně okupované. Z bytu je prostě soukromé kočičí hřiště, tudíž jsme se museli všichni přizpůsobit a akceptovat, že nejlíp se stejně brousí drápky o gauč, než o to drahé škrabadlo .