Možná jste ji také četli: knihu Tajemství od Rhondy Byrne. Možná jste o ní alespoň slyšeli. Já jsem si ji přečetla také, a přestože jsem se na ni po přečtení všemožných recenzí velmi těšila, kniha mě opravdu zklamala. Dalo by se říci, že i naštvala. Proč?

Pokud sledujete můj seznam 101 cílů za 1001 dní a jeho postupné plnění, možná jste si povšimli, že jedním z mých cílů bylo absolvovat kurz tvůrčího psaní. Což se mi podařilo a nyní bych se s vámi ráda podělila o své dojmy.

Hned na začátek malá anketa: učíte se raději v tichu, nebo posloucháte při učení hudbu? 

Já patřím do té druhé skupiny. Abych přehlušila ruch aut a tramvají zvenku, pouštím si do sluchátek instrumentální hudbu, která mi pomáhá se soustředit. Nikdy si ale nepouštím zpívané písně, protože ty na mě působí naopak rušivě.  

V lednu jsme si přivezli domů z útulku kocourka. Za tu dobu, co u nás bydlí, jsme zjistili, že život s kočkou sice není jednoduchý, zato je to nikdy nekončící zábava. Máme ho strašně moc rádi. Níže najdete deset postřehů, jak vypadá soužití s těmito malými šelmami.

Poslední dobou jsem hodně ve stresu. Vánoce byly letos takové posmutnělé, protože jeden člen rodiny je již pár měsíců v nemocnici. Do toho jsem psala bakalářku (a mám strach, že mě ani nepustí k obhajobě, neb to nebyl žádný zázrak), do toho jsem neuspěla u velmi důležité zkoušky a nevím, jestli vůbec budu moci jít v lednu ke státnicím.

V neděli ve 3:45 mi zazvonil budík. Byl čas vstát a přichystat se na výlet do Drážďan.

Každý rok před Vánoci mě přepadne touha vyházet všechny nepotřebné věci. Letos to teda přišlo brzo. Zřejmě za to může fakt, že dokončuju bakalářku a tohle je zřejmě jen další stádium prokrastinace. Ale tak co už, udělat se to musí.

Při debordelizaci dodržuju pravidlo "dvouleté záruční lhůty" aneb vše, co jsem dva roky nepoužila, nenosila atd. půjde pryč. Tedy kromě knížek, své

No schválně, jestli ještě někde na zeměkouli existuje takový blbec, jako jsem já. Aneb "na bakalářku času dost, to stihnu". Haha. Mám 2 měsíce do odevzdání a napsaných mám asi 10 stránek. A ještě jsem nebyla ani na jedné konzultaci. A ta práce není v češtině. Takže samozřejmě vyšiluju. Ale můžu si za to sama.

1. Za svůj život (respektive od chvíle, kdy jsem se naučila číst) jsem přečetla více než 500 knih.

2. Nemám Facebook. Ani jsem si tam nikdy účet nezakládala. Není to nějaká póza, prostě Facebook nepotřebuju, žiju docela dobře i bez něj.

3. Pořád používám svůj starý dobrý tlačítkový Sony Ericsson a děsím se chvíle, kdy přestane fungovat a já si budu muset koupit dotykáč.

Oujé.

Stal se zázrak. Vlastně se staly dva zázraky. První byl ten, že se mi podařilo si všechny zkoušky nacpat do zápočtového týdne a do prvního týdne zkouškového. Dalším zázrakem, mnohem větším, bylo to, že se mi podařilo všechny ty zkoušky udělat napoprvé, což se mi stalo naposled před dvěma roky. Volejte sláva a tři dny se radujte.

Takže mám před sebou čtyři měsíce prázdnin.