25 let, učitelka.

lotte: Ach můj Bože! To se ti vážně všechno stalo? Žjůva!
Musím říct, že jsem taky sportovně dost beznadějná - běh jsem dokončovala asi pět minut po ostatních ve chvíli, kdy na mě už učitel už zapomněl, mám strašně špatný postřeh takže jsem byla naprosto zoufalá ve vybíjené a přehazované. Jediné co mi nevadilo byly ty skoky a koza, přesto ale souhlasím, že kdo kozu vymyslel je cvok.
Nejhorší bylo, když jsem přišla na střední a zjistila jsem, že celá škola je naprosto POSEDLÁ s přehazovanou. Vánoční turnaj v přehazované, každou hodinu tělocviku...přehazovaná. Bože, hrůza. Já navíc měla spolužáky, kteří trpěli přehnanou soutěživostí, takže mi za mou nešikovnost navíc dávali pořádnou sodu. Jako kdyby ve chvíli, kdy přestali hrát, nezapomněli na to, že vlastně něco hráli. Jak já to nenáviděla. Chápu tě. Tolik moc tě chápu.