Už jsem tady psala své nadšené ódy na muzikál Notre Dame de Paris. Teď bych ráda napsala něco o dalším (opět francouzském a opět nádherném) muzikálu. Příběh Romea a Julie zná určitě každý a není třeba ho tady popisovat. Takže k samotnému muzikálu:

Krásné Vánoce, spoustu dárků, hodně radosti a štěstí (a hlavně zdraví) do Nového roku Vám přeje Alienor

Slíbila jsem, že na mém blogu najdete něco o mých oblíbených muzikálech, filmech, knížkách... Svůj slib tímto plním. A začnu mým nejoblíbenějším muzikálem. Jmenuje se Notre-Dame de Paris. Název vám možná nic neříká, ale ten příběh určitě znáte. Je to podle knížky od Victora Huga- Chrám Matky Boží v Paříži (nebo také Zvoník od Matky Boží).

Jen těžko budu hledat slova, kterými bych vám tento (francouzský) muzikál popsala, aniž bych neopakovala stále dokola slova jako "nádhera", "úžasný", případně pouze "Aaaach". Tak to zkusím shrnout do jednoho slova a tím je: DOKONALOST.

V Galerii najdete moje fotky z Francie :) Snad se vám budou líbit :)

Tak po tomhle dni mě opravdu dost bolely nohy. Zatímco předešlý den nás z místa na místo vozil autobus, tentokrát jsme celý den chodili pěšky, akorát dvakrát jsme jeli metrem- poprvé ze Saint-Denis do centra a podruhé od Vítězného oblouku do La Défense.

Po snídani jsme naložili kufry do autobusu a šli pěšky k bazilice Saint-Denis. Odtud jsme jeli metrem do centra.

Tak tenhle den jsme toho stihli opravdu spoustu. Lítali jsme po Paříži jak hadr na holi, ale bylo to super.

Nebudu to tady konkrétně rozepisovat, tahle místa jsou slavná a zná je spousta lidí. Jen k něčemu napíšu nějakou zajímavost. Takže tento den jsme navštívili:

Ráno po snídani jsme jeli k Mont St.Michel. Ty bungalovy, ve kterých jsme spali, totiž byly asi 2 kilometry odtud.
Je to velmi zajímavé místo. Je to klášter, který se nachází na malém ostrově obklopeném tekutými písky. Kromě kláštera jsou tam i středověké domy.

Odtud jsme jeli do krásného města Saint Malo, které se nachází v Bretani.

Tenhle den byl nejnáročnější ze všech, a to ani ne tak fyzicky, jako spíš psychicky. Večer jsme byli z toho všeho naprosto zdeptaní. Všichni.

Začalo to celkem v pohodě- po snídani na ubytovně jsme nasedli do autobusu a jeli jsme do města Bayeux, kde jsme si prohlédli slavnou tapiserii (která vlastně není tapiserií, protože je vyšívaná, ne tkaná) znázorňující bitvu u Hastingsu (1066) mezi normanskými a anglosaskými vojsky. Tapiserie měří kolem 70 metrů a je opravdu zajímavá.
V Bayeux jsme si (opět) prohlédli i katedrálu.

No a pak to začalo.

20.dubna ve čtyři hodiny odpoledne jsme odjeli krásným svítivě zeleným autobusem od našeho gymnázia na týdenní školní zájezd do Francie. Cesta byla dlouhá- nejdřív jsme v Praze vyzvedli naši průvodkyni. Někdy kolem deváté večer jsme přejeli hranice do Německa a přibližně ve dvě hodiny ráno jsme konečně byli ve Francii. Jelikož jsem nemohla spát, pozorovala jsem krajinu a města.