V lednu jsme si přivezli domů z útulku kocourka. Za tu dobu, co u nás bydlí, jsme zjistili, že život s kočkou sice není jednoduchý, zato je to nikdy nekončící zábava. Máme ho strašně moc rádi. Níže najdete deset postřehů, jak vypadá soužití s těmito malými šelmami.

Poslední dobou jsem hodně ve stresu. Vánoce byly letos takové posmutnělé, protože jeden člen rodiny je již pár měsíců v nemocnici. Do toho jsem psala bakalářku (a mám strach, že mě ani nepustí k obhajobě, neb to nebyl žádný zázrak), do toho jsem neuspěla u velmi důležité zkoušky a nevím, jestli vůbec budu moci jít v lednu ke státnicím.

V neděli ve 3:45 mi zazvonil budík. Byl čas vstát a přichystat se na výlet do Drážďan.

Každý rok před Vánoci mě přepadne touha vyházet všechny nepotřebné věci. Letos to teda přišlo brzo. Zřejmě za to může fakt, že dokončuju bakalářku a tohle je zřejmě jen další stádium prokrastinace. Ale tak co už, udělat se to musí.

Při debordelizaci dodržuju pravidlo "dvouleté záruční lhůty" aneb vše, co jsem dva roky nepoužila, nenosila atd. půjde pryč. Tedy kromě knížek, své

No schválně, jestli ještě někde na zeměkouli existuje takový blbec, jako jsem já. Aneb "na bakalářku času dost, to stihnu". Haha. Mám 2 měsíce do odevzdání a napsaných mám asi 10 stránek. A ještě jsem nebyla ani na jedné konzultaci. A ta práce není v češtině. Takže samozřejmě vyšiluju. Ale můžu si za to sama.

1. Za svůj život (respektive od chvíle, kdy jsem se naučila číst) jsem přečetla více než 500 knih.

2. Nemám Facebook. Ani jsem si tam nikdy účet nezakládala. Není to nějaká póza, prostě Facebook nepotřebuju, žiju docela dobře i bez něj.

3. Pořád používám svůj starý dobrý tlačítkový Sony Ericsson a děsím se chvíle, kdy přestane fungovat a já si budu muset koupit dotykáč.

Oujé.

Stal se zázrak. Vlastně se staly dva zázraky. První byl ten, že se mi podařilo si všechny zkoušky nacpat do zápočtového týdne a do prvního týdne zkouškového. Dalším zázrakem, mnohem větším, bylo to, že se mi podařilo všechny ty zkoušky udělat napoprvé, což se mi stalo naposled před dvěma roky. Volejte sláva a tři dny se radujte.

Takže mám před sebou čtyři měsíce prázdnin.

 Kdybyste ho viděli, dejte mi vědět. Opustil mě na začátku semestru a od té doby jsem ho neviděla...

Ale vážně. Mám tolik práce, že vůbec nic nestíhám. Tuna úkolů na každý týden, tuna povinné četby z každého předmětu, zkouškové už se zase blíží... makám o sto šest, volný víkend jsem měla naposled někdy v lednu, musela jsem dokonce vypustit i brigádu, protože práce do školy je prostě tolik, že bych to všechno zvládla snad leda v případě, že bych spala tak hodinu denně.

Rozhodla jsem se připojit k projektu Barbary Jane a pomoci tak šířit trochu optimismu :)

Chybička se občas vloudí. Ovšem občas se vloudí i tam, kam by neměla.