Přesně před týdnem, tedy ve čtvrtek 27. října, jsem se vydala do brněnského kina Scala na přímý přenos představení The Entertainer (Komik) z londýnského Garrick Theatre.

Představení, uvedené společností Kenneth Branagh Theatre Company, se v Londýně hraje již od srpna. V hlavní roli Kenneth Branagh (kterého určitě všichni znáte jako Lockharta z Harryho Pottera), další známou tváří je například Sophie McShera (Daisy z Downton Abbey).

(Zdroj obrázku: http://www.lovetheatre.com/tickets/4263/The-Entertainer) 

Dnes bych vám ráda povyprávěla o tom, proč se já a sport nemáme moc v lásce. Vlastně já a jakýkoli druh pohybu.

Možná jste ji také četli: knihu Tajemství od Rhondy Byrne. Možná jste o ní alespoň slyšeli. Já jsem si ji přečetla také, a přestože jsem se na ni po přečtení všemožných recenzí velmi těšila, kniha mě opravdu zklamala. Dalo by se říci, že i naštvala. Proč?

Pokud sledujete můj seznam 101 cílů za 1001 dní a jeho postupné plnění, možná jste si povšimli, že jedním z mých cílů bylo absolvovat kurz tvůrčího psaní. Což se mi podařilo a nyní bych se s vámi ráda podělila o své dojmy.

Hned na začátek malá anketa: učíte se raději v tichu, nebo posloucháte při učení hudbu? 

Já patřím do té druhé skupiny. Abych přehlušila ruch aut a tramvají zvenku, pouštím si do sluchátek instrumentální hudbu, která mi pomáhá se soustředit. Nikdy si ale nepouštím zpívané písně, protože ty na mě působí naopak rušivě.  

V lednu jsme si přivezli domů z útulku kocourka. Za tu dobu, co u nás bydlí, jsme zjistili, že život s kočkou sice není jednoduchý, zato je to nikdy nekončící zábava. Máme ho strašně moc rádi. Níže najdete deset postřehů, jak vypadá soužití s těmito malými šelmami.

Poslední dobou jsem hodně ve stresu. Vánoce byly letos takové posmutnělé, protože jeden člen rodiny je již pár měsíců v nemocnici. Do toho jsem psala bakalářku (a mám strach, že mě ani nepustí k obhajobě, neb to nebyl žádný zázrak), do toho jsem neuspěla u velmi důležité zkoušky a nevím, jestli vůbec budu moci jít v lednu ke státnicím.

V neděli ve 3:45 mi zazvonil budík. Byl čas vstát a přichystat se na výlet do Drážďan.

Každý rok před Vánoci mě přepadne touha vyházet všechny nepotřebné věci. Letos to teda přišlo brzo. Zřejmě za to může fakt, že dokončuju bakalářku a tohle je zřejmě jen další stádium prokrastinace. Ale tak co už, udělat se to musí.

Při debordelizaci dodržuju pravidlo "dvouleté záruční lhůty" aneb vše, co jsem dva roky nepoužila, nenosila atd. půjde pryč. Tedy kromě knížek, své

No schválně, jestli ještě někde na zeměkouli existuje takový blbec, jako jsem já. Aneb "na bakalářku času dost, to stihnu". Haha. Mám 2 měsíce do odevzdání a napsaných mám asi 10 stránek. A ještě jsem nebyla ani na jedné konzultaci. A ta práce není v češtině. Takže samozřejmě vyšiluju. Ale můžu si za to sama.