Jakožto lůzr bez partnera a přátel trávím Silvestry doma a cpu se chlebíčky a jednohubkami. Jelikož v televizi na Silvestra nebylo nic kloudného už asi deset let, většinou si prostě pustím nějaký film. Včera jsem ale udělala výjimku a pustila si BBC One online. A dobře jsem udělala, protože takhle jsem se nenasmála snad několik měsíců.

Dnešní článek je speciálně na Tlapčino přání a dozvíte se v něm, jak probíhala moje učitelská praxe.

Přesně před týdnem, tedy ve čtvrtek 27. října, jsem se vydala do brněnského kina Scala na přímý přenos představení The Entertainer (Komik) z londýnského Garrick Theatre.

Představení, uvedené společností Kenneth Branagh Theatre Company, se v Londýně hraje již od srpna. V hlavní roli Kenneth Branagh (kterého určitě všichni znáte jako Lockharta z Harryho Pottera), další známou tváří je například Sophie McShera (Daisy z Downton Abbey).

(Zdroj obrázku: http://www.lovetheatre.com/tickets/4263/The-Entertainer) 

Dnes bych vám ráda povyprávěla o tom, proč se já a sport nemáme moc v lásce. Vlastně já a jakýkoli druh pohybu.

Možná jste ji také četli: knihu Tajemství od Rhondy Byrne. Možná jste o ní alespoň slyšeli. Já jsem si ji přečetla také, a přestože jsem se na ni po přečtení všemožných recenzí velmi těšila, kniha mě opravdu zklamala. Dalo by se říci, že i naštvala. Proč?

Pokud sledujete můj seznam 101 cílů za 1001 dní a jeho postupné plnění, možná jste si povšimli, že jedním z mých cílů bylo absolvovat kurz tvůrčího psaní. Což se mi podařilo a nyní bych se s vámi ráda podělila o své dojmy.

Hned na začátek malá anketa: učíte se raději v tichu, nebo posloucháte při učení hudbu? 

Já patřím do té druhé skupiny. Abych přehlušila ruch aut a tramvají zvenku, pouštím si do sluchátek instrumentální hudbu, která mi pomáhá se soustředit. Nikdy si ale nepouštím zpívané písně, protože ty na mě působí naopak rušivě.  

V lednu jsme si přivezli domů z útulku kocourka. Za tu dobu, co u nás bydlí, jsme zjistili, že život s kočkou sice není jednoduchý, zato je to nikdy nekončící zábava. Máme ho strašně moc rádi. Níže najdete deset postřehů, jak vypadá soužití s těmito malými šelmami.

Poslední dobou jsem hodně ve stresu. Vánoce byly letos takové posmutnělé, protože jeden člen rodiny je již pár měsíců v nemocnici. Do toho jsem psala bakalářku (a mám strach, že mě ani nepustí k obhajobě, neb to nebyl žádný zázrak), do toho jsem neuspěla u velmi důležité zkoušky a nevím, jestli vůbec budu moci jít v lednu ke státnicím.

V neděli ve 3:45 mi zazvonil budík. Byl čas vstát a přichystat se na výlet do Drážďan.